Jako koloid se označuje látka mikroskopicky rovnoměrně rozptýlená (dipergovaná) v látce druhé. Toto je důležité, protože nám známé a obvyklejší roztoky se sestávájí z jedné fáze - klasickým příkladem je roztok kuchyňské soli ve vodě, kde se jedná pouze o fázi kapalnou. V případě koloidního roztoku je první fází dispergované médium (koloid) a tou druhou dispersní médium. Ovšem dispergované (nikoliv rozpuštěné!) součástky nelze vidět pouhým okem. Koloidní sestava může být kapalná, pevná nebo plynná. Jako příklady lze uvést emulse, suspense, aerosoly, pěny a další.

Z mikroskopického hlediska jsou dispergované částice menší či srovnatelné s vlnovou délkou viditelného světla (450-780 nm; 1 nm = 10-9 m) a jejich velikost se většinou udává od 1 do 1000 nm. Nelze je proto pozorovat optickým mikroskopem. Je však možné využít rozptylu světla, který nastává průchodem paprsku dispersním prostředím koloidní soustavy tak, že tento paprsek se stane viditelným při bočním pohledu (Tyndallův jev). Obecně platí, že nevíce je rozptýleno světlo s kratší vlnovou délkou a nejméně s delší vlnovou délkou; tento jev nastává např. při průchodu světla opálem drahým kdy vidíme procházet oranžový paprsek, zatímco ze stran se jeví namodralý. Tyndallova jevu je proto možné použít pro analýzu koloidních soustav pomocí ultramikroskopu nebo nefelometrie. Z důvodu větší velikosti neprocházejí částečky koloidu dostatečně jemnou membránou a je možné proto oddělit tuhou dispergovanou fázi pomocí mikrofiltrace.

Koloidní kovy, jako stříbro a zlato jsou tvořeny agregátem atomů, kdy poloměr jednoho atomu leží mezi 0.1-0.2 nm [2] (jako koloidní se však někdy označuje i monoatomární roztok kovu).

Podstatným faktorem pro eventuální použití je stabilita koloidní soustavy, tj. schopnost zůstat v nezměněném stavu. Nestabilita se projevuje oddělováním fází, jakým je sedimentace pevné dispergované fáze. Dispergované částečky jsou však i v případě koloidních kovů obecně ve vzájemné interakci a pokud převládnou přitažlivé síly, vykazují tendenci k agregaci, čímž dojde ke vzniku shluků vedoucím k destabilisaci soustavy (flokulace, koagulace). Existuje několik mechanismů jak udržet kolidní soustavu stabilní alespoň po přijatelnou dobu [1], přičemž elektrostatická stabilisace přichází do úvahy nejčastěji. Jde o to, že částečky koloidu nesou stejný náboj a tím dojde k elektrostatickému odpuzování, které zabrání agregaci. Taková koloidní soustava je v kapalném roztoku citlivá na přítomnost solí a změnu pH, které mohou elektrostatické odpuzování zrušit a tím umožnit agregaci částeček.

Co je ppm?

Parts per million (z angličtiny, česky „dílů či částic na jeden milion“), zkráceně též ppm, je výraz pro jednu miliontinu (celku); někdy je tento výraz odvozován i z latinského pars per milion. Obdobně jako procento (jedna setina) či promile (jedna tisícina) se používá pro znázornění poměru jedné části vůči celku. Označuje koncentraci, jejíž hodnota vyjadřuje počet částic dispergované, či rozpouštěné, látky ku milionu částic látky dispergující, či rozpouštědla. V našem případě se jedná o množství částic dispergované látky, například stříbra v destilované vodě. Na místo počtu částic se však v praxi často udává poměr hmotnostní, tedy poměrná hmotnost v miliontinách dispergované látky ku hmotnosti dispergující látky. A tedy jeden miligram stříbra v jednom kilogramu (přibližně litru) čisté (tj. destilované) vody má koncentraci 1 ppm.